Norimberk cestou domů

Každá dovolená jednou končí. Tyrolská byla plná místních přírodních krás a jejich obhlížení ze sedel našich kol.

Cestou zpět zastavujeme v Norimberku. Už Karel IV. si ho oblíbil a tak jdeme zkontrolovat jeho vkus. Stavíme v místním lesoparku a do centra míříme zase v sedlech. Tím je nám naplno poznat, jak moc je dnešní Norimberk přizpůsoben cestám kolmo. A podívejme se pravdě do očí - míra podpory cykloturistiky je zde s našimi domácími poměry zcela nesrovnatelná. Každá cesta i cestička je rozdělena na pruh pro auta, pěší a cyklisty. Každá značka má dodatkovou cedulku s výjimkou zákazu pro kola. Jeli jsme i po silničce mezi domy, která byla celá označena jako cyklistická a auta tam měla výjimku. 

Prostě úplně jiný svět. Když to srovnáme s cyklostezkou kolem ústecké chemičky, která zčistajasna končí v předlické louži a symbolizuje tak zjevně, že v Předlicích kola tak nějak často končí, tak se to prostě nedá srovnat. Ani s výletem na Kokořín...

Ale zpět z Předlic ke Karlovi IV. O jeho propojení mezi Prahou a Norimberkem svědčí i fakt, že první směrovky na dálnici s údajem Praha/Prag najdete právě u Norimberku. Předtím jakoby Česko ani neexistovalo. Což po projetí dálničního úseku od Rozvadova do Plzně není zas tak nepochopitelné...

Tegernsee a Walchensee

Poslední den míříme k jezeru Tegernsee. Prý tu žije německá smetánka. Podle aut by to tak být mohlo. Možná i podle jedné restaurace u kotviště jachet, kam jsme trochu omylem zabloudili. Ale jinak tu bylo moc příjemně. Lidí nemnoho, krásné počasí a čistá voda, světle zelenkavá, jak to zde všude na vápencovém podloží zvykem.

Tegernsee jsme objeli za chviličku a tak zbyl ještě čas se přesunout o pár desítek kilometrů dál k jezeru Walchensee, které nazývají bavorským Karibikem. Nebylo tu špatně, ale zhoršené počasí karibský nádech poněkud potlačilo. Nejzajímavějším místním objektem se tak stal automat na čerstvé rybí speciality v dřevěném domečku u cesty.

Ranní obláčky

Po včerejší bouřce bylo lze čekat krásně vymalované ráno. A tak se i stalo, okolní kopce byly oděny do slušivých sukýnek z bílých obláčků a v ranním slunci byla na jejich skupinový taneček náramná podívaná.

Louže u Kramsachu

Dnes odpoledne hlásí bouřky a déšť, tak se chystáme jen na malý výlet. Volba padla na jezírka u Kramsachu, kam vede pohodová cesta podél Innu a pak jen kousek vzhůru.

Cesta vede přes Brixlegg, Rattenberg a Kramsach. Parádní jsou historické uličky Rattenbergu a cesta podél řeky Brandenburger Ache s řečištěm plným bílých valounů a překrásné čistou vodou. 

Jezírka samotná také potěšila. Zvláště to cílové koupací. Byla tu i minikaplička a nudapláž. All in one...

PS:
Příjezd na nudapláž byl s rakouskou pečlivostí označen cedulí, že tam se jako může. Jenže při rychlé jízdě na kole jsem nerozpoznal, co se tam jako může. Takže žijeme v trýznivé neznalosti a obrazotvornost pracuje na plné obrátky, co museli Tyroláci explicitně na ceduli povolit.

Cestou zpět relaxujeme s Aperolem a odjíždíme na ubytování přesně s pleskáním prvních kapek bouřky. Ta byla pořádná, s vodní stěnou a kroupami.

Po bouřce dáváme repete v Innsbrucku. Přes dopravní zácpu stíháme zakoupit jak Gnadenbild Mariahilf, tak i nepřekonatelnou jogurtovou zmrzlinu s jahodami a mangem.

Křišťálově čistější už to být ani nemůže

Jestli je v Achensee voda čistá, pak nevím jak nazvat tu nádheru v Hintersteiner See. Ano říká se "křišťálově čistá", já vím. Ale nějak mi ten výraz přijde nadužívaný. A nejen pro vodu, ale i pro původ peněz, že...

Průzračnost zdejšího jezera je ohromující. Zvláště tehdy, když si uvědomíme, že v té zázračné nádheře se normálně koupou lidi. Všude jinde na světě by podobný skvost obehnali ostnatým drátem, ale v Tyrolsku jde o běžné koupaliště.

Voda je tak čistá, že místní motýli mají zjevně nedostatek minerálů. Proto mi jeden z nich dobrých 5 minut s blažeností přimhouřenýma očima ocumlával palec, nedal se odehnat a nevzrušovalo ho ani focení makro režimem ze dvou centimetrů.

A ještě jednu přízemnost musíme zmínit. Na horním konci jezera je restaurace Pension Maier. Dali jsme si kromě klasické místní hovězí polévky s jedním obřím játrovým knedlíkem i naprosto delikátní záležitost jménem Kaspressknödel auf Salat. Těch salátů bylo hned 5 druhů různě naložených, k tomu dvě placky se sýrem a vše bylo naprosto boží. Takové tyrolské Bún bò Nam Bô...