Každá dovolená jednou končí. Tyrolská byla plná místních přírodních krás a jejich obhlížení ze sedel našich kol.
Cestou zpět se stavujeme v Norimberku. Už Karel IV. si ho oblíbil a tak jdeme zkontrolovat jeho vkus. Stavíme v místním lesoparku a do centra míříme zase v sedlech. Tím je nám naplno poznat, jak moc je dnešní Norimberk přizpůsoben cestám kolmo. A podívejme se pravdě do očí - míra podpory cykloturistiky je zde s našimi domácími poměry zcela nesrovnatelná. Každá cesta i cestička je rozdělena na pruh pro auta, pěší a cyklisty. Každá značka má dodatkovou cedulku s výjimkou zákazu pro kola. Jeli jsme i po silničce mezi domy, která byla celá označena jako cyklistická a auta tam měla výjimku.
Prostě úplně jiný svět. Když to srovnáme s cyklostezkou kolem ústecké chemičky, která zčistajasna končí v předlické louži a symbolizuje tak zjevně, že v Předlicích kola tak nějak často končí, tak se to prostě nedá srovnat. Ani s výletem na Kokořín...
Ale zpět z Předlic ke Karlovi IV. Jeho napojení mezi Prahou a Norimberkem svědčí i fakt, že první směrovky na dálnici s údajem Praha/Prag najdete právě u Norimberku. Předtím jakoby Česko ani neexistovalo. Což po projetí dálničního úseku od Rozvadova do Plzně není zas tak nepochopitelné...
Žádné komentáře:
Okomentovat